V roce 1926 vyšla v Brně útlá brožura Rugby, jak se hraje a jeho pravidla – první česká pravidla ragby. Sestavil ji Ondřej Sekora. Sto let po jejím vydání jsme ji otevřeli a porovnali s dneškem: položení tehdy platilo tři body, aut se vhazoval kolmo do hřiště a hráč, který chytil kop soupeře, volal „Mám!“.
Příručka z brněnského obchodu se sportovními potřebami
Ondřej Sekora se s ragby seznámil jako sportovní novinář ve Francii. Od ledna 1926 otiskoval v brněnském týdeníku Sport na pokračování svůj překlad pravidel a ještě téhož roku vydal souhrnnou příručku. Vydal ji brněnský Sporting-Club, obchod se sportovními potřebami na Lažanského náměstí. Proto na obálce a na posledních stranách najdeme inzeráty: míče „dle předpisu“, dresy „s dvojitým vrchem“, holeně v barvě dresu, ochranné kukly na hlavu a střevíce pro ragby.
Brožura má dvě části. První vysvětluje hru laikům – jak vypadá hřiště a branka, co dělají jednotliví hráči, jak se přihrává, kope a skládá. Druhá obsahuje vlastní pravidla ve 42 paragrafech, od počtu hráčů po pravomoci rozhodčího. Před pravidly stojí poznámka, že pravidla uznala za oficiální Československá Rugbyová Associace.
Podle těchto pravidel se hrálo i první utkání v Československu. Sehrály ho 9. května 1926 v Brně-Pisárkách kluby, které Sekora sám připravil: SK Moravská Slavia Brno – AFK Žižka Brno 31:17. Sekora utkání řídil jako rozhodčí. Tento den se dnes považuje za zrod ragby u nás – a v roce 2026 tak české ragby slaví sto let.
Tři body za položení
Nejvíc se od roku 1926 změnilo bodování. Položení míče v soupeřově brankovišti platilo tři body, a proto mu Sekora říkal „trojka“. Po trojce následoval kop na branku a proměněná branka přidala další dva body – trojka s brankou tedy dávala dohromady pět. Nejcennější byla branka kopem z odrazu ze hry, tedy drop: čtyři body. Tři body přinesla branka z volného kopu, který tým dostal za přestupek soupeře nebo po lapení míče.
Dnes platí položení pět bodů, a proto se mu česky říká „pětka“. Název se tedy vždy odvíjel od počtu bodů a se změnou bodování se změnil i on.
| Způsob skórování | 1926 | dnes |
|---|---|---|
| Položení (1926 „trojka“, dnes „pětka“) | 3 | 5 |
| Položení a proměněný kop na branku | 5 | 7 |
| Branka z volného (dnes trestného) kopu | 3 | 3 |
| Branka kopem z odrazu ze hry (drop) | 4 | 3 |
Kop na branku po trojce se prováděl z místa na čáře rovnoběžné s pomezní čarou, která procházela místem položení – stejně jako dnes. Sekora proto radil pokládat míč co nejblíže středu brankoviště, odkud se kope pohodlněji.
Slova, která zůstala
Sekora musel pro neznámou hru vymyslet český jazyk. Většina jeho výrazů se používá dodnes: mlýn, mlynář, pilíř, zadák i obě spojky. Hráče v první linii nazval rojníky – podle roje, v němž se drží pohromadě a celé utkání neúnavně pracují. Hráčům za mlýnem (dnes čísla 9–15) dal jméno útočníci.
Obrazné názvy přežily sto let, s cizími jazyky se ale rozcházejí. Angličtina rozlišuje forwards (dopředu postavení hráči) a backs (hráči vzadu), francouzština podobně les avants a les arrières. Česky tak „útočníci“ označují právě ty hráče, kterým se jinde říká „zadní“. Kdo čte zahraniční zdroje nebo trénuje s cizinci, musí s tímto rozdílem počítat.
| Sekora 1926 | Dnes česky | Anglicky | Francouzsky |
|---|---|---|---|
| roj, rojník | roj, rojník | forwards | les avants |
| útok, útočníci | útočníci (9–15) | backs | les arrières |
| mlýn | mlýn | scrum | mêlée |
| mlynář | mlynář | hooker | talonneur |
| pilíř | pilíř | prop | pilier |
| mlýnová spojka | mlýnová spojka („mlýnovka“) | scrum-half | demi de mêlée |
| útoková spojka | útoková spojka („útokovka“) | fly-half | demi d’ouverture |
| zadák | zadák | fullback | arrière |
| trojka | pětka, položení | try | essai |
Mlýn Sekora popisuje v sestavě, kterou známe i dnes: vpředu mlynář mezi dvěma pilíři, za nimi dva hráči druhé řady a vzadu tři rojníci. Prostřední z nich byl „vůdce rojníků“ – řídil tlak, otáčení mlýnu a nohou podával míč mlýnové spojce. Rojníci podle pravidel nesměli ve mlýnu sáhnout na míč rukou.
Co se za sto let změnilo
- Aut kolmo do hřiště. Míč se vhazoval z místa, kde opustil hřiště, kolmo na pomezní čáru a musel doletět aspoň pět metrů. Mužstvo, které aut házelo, si místo vhazování mohlo vybrat mlýn deset metrů od pomezní čáry.
- Lapení a výkřik „Mám!“. Kdo chytil míč přímo z kopu soupeře, mohl zabořit patu do země, zavolat „Mám!“ a získat volný kop. Kopat ho směl jen ten, kdo lapení provedl.
- Sevřený hráč hraje nohama. Hráč s míčem, kterého soupeř sevřel tak, že nemohl přihrát, musel míč hned pustit na zem. Pak se s ním smělo hrát jen nohama, často v tzv. otevřeném mlýnu, který se utvořil kolem míče na zemi.
- Žádné střídání. Na hřiště šlo nejvýš 15 hráčů. Mužstvo, které jich přivedlo méně než 11, se považovalo za nenastoupivší. Kdo přišel pozdě, mohl během utkání doplnit tým do patnácti; vystřídat zraněného se nedalo.
- Kop s místa ve dvou. Při výkopu ze středu i kopu na branku jeden hráč míč držel a položil ho do důlku až ve chvíli kopu, protože soupeř smí vyběhnout, jakmile se míč dotkne země. Sekora proto radil tuto dvojici pečlivě trénovat.
- Divák jako hráč. Když míč v brankovišti zasáhl diváka, rozhodčí posoudil, co by se stalo bez něj. Při pochybnosti se diváci a pořadatelé počítali jako hráči domácího klubu – výhoda tak připadla hostům.
- Jeden rozhodčí a výhoda. Utkání řídil hlavní rozhodčí se dvěma pomezními, sám měřil čas a poločasová přestávka neměla překročit pět minut. Pravidlo výhody už existovalo – Sekora si ale v poznámce stěžuje, že rozhodčí pískají hned po chybě a výhodu nerespektují.
Řada věcí přitom platí beze změny: utkání trvá 80 minut, míč se smí přihrávat jen do strany nebo dozadu, za předhoz se nařizuje mlýn a hráči před svým spoluhráčem s míčem jsou mimo hru.
Ideální hráč měřil 176–180 cm
Sekora upozorňuje, že ragby není hra pro každého, a doporučuje mezi zájemci dobře vybírat a hráče posílat na lékařskou prohlídku. Za ideální postavu považoval výšku 176–180 cm a hmotnost 76–84 kg. Od hráčů čekal rychlost, vytrvalost a hlavně odvahu a sebekázeň – tu podle něj vyžadují zejména pravidla o postavení mimo hru.
Rady ke skládání by obstály i dnes. Nejjistější je složit soupeře z boku, nízko za stehna; skládající hráč musí být sám v pohybu, protože kdo stojí, soupeře jen zastaví. Sekora k tomu přidává paradox, který zná každý trenér: čím prudší skládka, tím je hladší a měkčí.
Sto let českého ragby
Česká rugbyová unie slaví v roce 2026 sto let od prvního utkání a připomíná je řadou akcí. Česká reprezentace mimo jiné 3. dubna 2026 na pražské Markétě poprvé hostila Mexiko a vyhrála 54:27. Sekorova brožura stojí na začátku celého příběhu: z jejích slov vyrostl český ragbyový jazyk, který používají hráči, trenéři i komentátoři dodnes.
Více o autorovi najdete v profilu Ondřej Sekora v sekci Osobnosti českého ragby. Dnešní pravidla shrnuje stránka Pravidla ragby a výrazy vysvětluje Slovníček ragby na Rugby.cz.
Zdroje
Sporting-Club Brno: O. Sekora: Rugby, jak se hraje a jeho pravidla (1926) · Grada: J. Macháček, L. Jebavý: Zahrajte si ragby (2023) · Encyklopedie dějin města Brna: Ondřej Sekora, 9. 5. 1926 První utkání v ragby v ČSR · Česká rugbyová unie: 100 let · iSport.cz: 100 let českého ragby: proč se slaví u hrobu Sekory? (2026) · Americas Rugby News: Mexico Fall to Czechia in historic first test match in Europe (2026) · Wikipedia: Ondřej Sekora, Czech Rugby Union